SPgŠ a SOŠS Mladá Boleslav

Aprílové počasí nám v posledních dnech přineslo pěkně vlezlou zimu. Studený vítr, černé mraky, déšť, a dokonce i kroupy nás mučily každý den. Oč horší bylo počasí venku, o to víc jsme se ve středu 19. dubna zahřáli ve ŠKODA AUTO Muzeu.

V tento den nás děvčata z oboru „Předškolní a mimoškolní pedagogika“ provedla světem pohádek, uvedla nás do 17. století i do tajemného zákoutí duší jeptišek z Karmele. Absolventské představení s názvem Z pohádky do pohádky muselo zahřát a pobavit naprosto každého diváka. A věru, představte si, že

si jich našlo cestu do hlediště více než 420.

Diváci byli uvedeni do muzikálu následujícími slovy:

BYLO, NEBYLO, DÁVNO, NEDÁVNO, ZA DEVATERO HORAMI A DEVATERO ŘEKAMI, V POSVÁTNÉM HISTORICKÉM TROJÚHELNÍKU MEZI BEZDĚZEM, JEŠTĚDEM A TROSKAMI, U ŘEKY JIZERY, NA POSLEDNÍM HRADEBNÍM NÁDVOŘÍ STÁL ZÁMEK, JENŽ ZOVE SE KARMEL. KARMEL VZNIKLA PŘED MNOHA STY LETY V MÍSTĚ, KDE VYVĚRAL PRAMEN ŽIVÉ VODY. 

PŘED 115 LETY SE V ZÁMKU ZRODILA STŘEDNÍ ŠKOLA, KTERÁ ZDE SÍDLÍ DODNES. V PRŮBĚHU LET SE ŠKOLA VYVÍJELA A OBDOBÍ PROSPERITY SE STŘÍDALY S LETY CHMURNÝMI. ČASTO SE V SOUVISLOSTI S TAJEMNÝMI DĚJI NA KARMELI MLUVÍ O MRTVÝCH JEPTIŠKÁCH, KTERÉ ZA TMY PUTUJÍ PO DOMĚ A HLEDAJÍ VYSVOBOZENÍ. NIKDY VŠAK NIKDO TYTO POVĚSTI OSOBNĚ NEPOTVRDIL. AŤ TAK ČI ONAK, VŽDY SE ALE DÍKY ŽIVÉ VODĚ VŠE NA KARMELI V DOBRÉ OBRÁTÍ.

1. 11. 2011 BYL NA KARMELI ZVOLEN NOVÝ PANOVNÍK. KRÁTCE POTÉ ZAČAL SE SVÝMI RÁDCI PŘIPRAVOVAT VELIKÁNSKOU ZMĚNU. Z HISTORICKÉ KRONIKY VYČETL, ŽE SLAVNÝ ASTRONOM PŘEDPOVĚDĚL KARMELI SLÁVU, KTEROU ZÍSKÁ POTÉ, CO VE SVÝCH ZDECH PŘIVÍTÁ A BUDE VYCHOVÁVAT PANÍ UČITELKY A CUKRÁŘE A PEKAŘE A ARANŽÉRKY A EKONOMY, OBCHODNÍKY, PRODAVAČE ČI INFORMATIKY. 

ASTROLOG TEHDY PRAVIL:

VIDÍM ŠKOLU KARMELSKOU, JEJÍŽ SLÁVA HVĚZD SE BUDE DOTÝKATI, JAKMILE ZE ŠKOLY ZAČNOU ÚŽASNÉ PRINCEZNY UČITELKY VYCHÁZETI.

 

 

UPLYNULO CIRKA DVACET MĚSÍCŮ A 22. DUBNA LÉTA PÁNĚ ROKU 2013 SEŠLA SE VE ZDECH KARMELSKÝCH STOVKA DÍVEK, JEŽ PRINCEZNAMI OVLÁDAJÍCÍMI UČITELSKÉ ŘEMESLO SE STÁTI CHTĚLY. KRÁLOVSKÉ ÚKOLY SPLNILO 28 DÍVEK, KTERÉ ZÁHY NATO V ZÁŘÍ ZAČALY ŠKOLU NAVŠTĚVATI.

TAK JAKO PLYNE VODA V ŘECE JIZEŘE, UPLYNULY 4 ŠKOLNÍ ROKY A DNES PŘED VÁMI BUDE STÁT 25 PRINCEZEN, KTERÉ K VELKÉMU ŽIVOTNÍMU KROKU SE BLÍŽÍ. ZKOUŠKU Z DOSPĚLOSTI SI ALE UŽIJÍ AŽ V KVĚTNU.  PRO DNEŠEK SI PRO DIVÁKY PŘIPRAVILY UKÁZKU TOHO, CO SE ZA 3,5 ROKU NAUČILY NA KARMELI. A VĚŘTE, ŽE TOHO NEBUDE MÁLO. V NÁSLEDUJÍCÍCH DVOU HODINÁCH VÁM PŘEDVEDOU DVA KLASICKÉ DIVADELNÍ KUSY, ZAHRAJÍ NA KLÁVESY, KYTARY A DOPROVODNÉ NÁSTROJE LIDOVÉ A FOLKOVÉ PÍSNĚ. DĚVČATA SI PRO VÁS PŘIPRAVILA I PROSLULOU KARMELSKOU BALADU. PO PŘESTÁVCE NA DIVÁKY ČEKÁ POHÁDKOVĚ MUZIKÁLOVÁ ČÁST „Z POHÁDKY DO POHÁDKY“ A NA ZÁVĚR UKÁŽÍ DĚVČATA, ŽE OPRAVDU PŘÍBĚH NEKONČÍ….

Dnešní pojednání však nebude ani tak o obsahu (fotky si můžete prohlédnout níže a video zveřejníme cca v půlce května), ale o všem, co točilo kolem dějin. Představení mělo původně být ve Sboru českých bratří. Bohužel se vyskytly komplikace 14 dní před termínem. Museli jsme vyřešit přesun, který přinesl i drobné komplikace se vstupenkami, za které se omlouvám. Jsme rádi, že jsme muzikál mohli odehrát v prostoru muzea, protože nám umožnil některé technické vymoženosti, jež jinde rozhodně zrealizovat nejdou. Poprvé jsme v reálu použili kompletní ozvučovací aparaturu, kterou jsme zakoupili. Karel Stanko (náš „ajťák“ a „první milovník“) neměl moc času naučit se vše ovládat, přesto vše skvěle zvládl a za to mu patří mé poděkování – stejně jako Petru Paličkovi, který s ozvučením pomáhal. Chtěl bych poděkovat i všem dalším kolegyním, které připravily děvčata na jednotlivá vystoupení – Ivě Benišové, Martině Fodorové, Ladě Blažejové a Vlastě Šléglové. Poděkování vyslovuji i paní učitelce třídní – Gábině Zakonovové, i ona měla v zákulisí spoustu práce, která bývá často nedoceněná.

Jsem velmi rád i za podporu od ostatních členů sboru (mimo jiné panu školníkovi, cukrářkám za překrásný dort  a dalším), ať už organizační či jinou, a velmi si vážím pomoci žákyň třídy PG2, které v pozadí odvedly tu „černou a úmornou práci“ při přípravě zabezpečení a zázemí či přímo v průběhu představení.

Vážení čtenáři, nejpodstatnější ale včera byly žákyně čtvrtého ročníku oboru „Předškolní a mimoškolní pedagogika“, které odehrály všechna představení (s výjimkou dvou písní talentu naší školy Mathiase Novaka). Před 3,5 roky přišla k nám do školy děvčata, která určitě ani netušila, jak náročný obor si vybrala. Dovednostní odborné předměty (ale nejen ty) dávaly mnohým zabrat tak moc, že nejedna slza z jejich krásných očí ukápla. Byly a jsou minuty, hodiny a možná i dny, kdy mě a zřejmě i některé další členy sboru proklínají a do dálav všelijakých posílají. Ano, pedagogika je opravdu nejtěžší středoškolský obor. Ale má své kouzlo. A to kouzlo jsme mohli vidět včera večer. Z patnáctiletých děvčat, která mnohdy ani hudební nástroj nedržela v ruce a o notách neměla ani ponětí, se za necelé 4 roky stala úžasná stvoření. Najednou jich byl plný sál a svým zlatem v hrdle, hereckým umění, kejklířskými akrobatickými kreacemi či dovedností hrát na klavír a kytaru rozdávaly radost publiku. V mnohých výkonech bylo celé jejich srdce a celá jejich duše. Bylo to krásné sledovat. Byly chvíle, kdy opravdu nejen mně běhal mráz po zádech a kdy mnohým maminkám a babičkám tekly slzy po tváři.

Jsem opravdu rád, že jeviště prozářilo nejen osvětlení, ale i nabyté dovednosti maturantek. Určitě se nemají za co stydět a mohou být na sebe hrdé. Stejně tak jejich rodiče a příbuzní. Devatenáctý duben byl dnem, kdy jim patřila prkna, která znamenají svět. Dnem s velkým D. Dnem, na který nikdy do smrti nezapomenu, a věřím, že ani ony ne. Dnem, který už jim nikdy nikdo nevezme.

Děvčata, kolegyně a kolegové, děkuji vám všem. Jsem rád, že jsem u „toho“ mohl být a mohl se cítit hrdý, že řídím takovou školu a že v ní máme tak šikovné žákyně (a žáky) a tak výborné učitele.  

 

PS Když jsem večer přivezl do školy poslední klavír a následně stál u auta na nádvoří našeho „zámku“, zdálo se mi, jakoby hvězdičky zářící na nebi byly o notný kus blíže k naší škole. Zdálo se mi, jakoby se škola těch zářících hvězd dotýkala…..

Štefan Klíma