Sedím v ředitelně a cosi klepe na dveře. Ano, nikolive kdosi, ale cosi. Jsou to prázdniny. Zase osiří ten náš dům – velký, ale příjemný a voňavý, a bude v něm smutno, pusto a prázdno. Už v něm nebudou slyšet jásavé hlasy a štěbetání na chodbách, už v něm nebudou všude zářit pestré barvy a hlasy žáků a žaček. Po schodech už nebudou klopýtat žáci při úprku do školního kiosku. Ani omamná vůně čerstvého pečiva, která ráno vždy provoněla celou školu, už nebude poletovat školou. Nikdo nám nebude zvonit na dveře zoufalý

z toho, že se nemůže do své milované školy dostat, neboť vstupní kartu ponechal kdesi doma…. Ani vtipné, jemné, krásné, přátelské a obdivuhodné paní učitelky v něm nebudou. Elegance, s níž proplouvají chodbami, se ze školy na dlouhé týdny vytratí. A co teprve kolegové, které všechny žákyně obdivují. Kolegové, kteří mužnými hlasy a přísnými pohledy „ovládají zdivočelý dav“ stejně dobře jako Krokodýl Dundee divokou zvěř. I ti se na dva měsíce vypaří jak pára nad hrncem. Kdo ví, možná i duchové jeptišek se přestanou potulovat po Karmeli. 🙂

Dovolte mi, abych všem zaměstnancům poděkovat za těžkou dřinu dní všedních i nevšedních. Vážím si veškeré vaší práce, která byla ve prospěch školy, ve prospěch našich žáků. Jsem rád, že se podařilo nastartovat některé změny, že přemýšlíte nad tím, jak svoji práci posunout zase o kousek výše. Jsem rád, že se statečně perete s osudem naší školy. Děkuji všem těm, kteří to pochopili a není jim osud naší školy lhostejný.

Chtěl bych poděkovat i za pomoc neučitelskou, bez které bychom se také neobešli – například různá stěhování či opravy a podobně. Stejně tak děkuji zaměstnancům odbornému výcviku a domova mládeže, kteří to mají díky neustálým změnám ještě o kapánek těžší. Poděkování si zaslouží i všichni zaměstnanci z nepedagogického úseku – ani bez nich by škola nemohla existovat! Děkuji.

Všem kolegyním a kolegům i naším žákům přeji, aby prázdniny přinesly do jejich životů dny kouzelné, dny se spoustou zážitků či tajemných chvil. Dny plné dobrodružství. Dny, v nichž ani na minutu nezavládne nuda. Dny, kdy úplně vše skončí pohádkově krásným koncem. Mějte se krásně lidičky a druhého září – na shledanou. 🙂 Štefan Klíma