Sluníčko krásně svítí a již několikátý den nás „peče“ tak, že „blonďaté typy“ jako já jsou již notný čas „vypečení“ do růžova a je na ně božský pohled jako na selátka na rožni.

Před šestou usedám do auta, které je opět posypáno pylem z řepky tak, jako by jej někdo pocukroval žlutým cukrem. Krátce na to parkuji u školy a jakýsi šestý smysl mnou projede a informuje mě, že dnes bude opravdu „božský den“.

V klidu posnídám a přečtu si čerstvé novinové titulky – „Energii u dětí sají vyhořelí učitelé. Tři čtvrtiny pedagogů ohrožuje psychické vyčerpání“…..“Zastaralým přístupem učitelé i rodiče zabíjí nadání dětí, myslí si odborníci na vzdělávání“ (to jsou ti odborníci, co nikdy neučili a ani nemají pedagogické vzdělání)…..“Od září se bude na několika školách zkoušet nový předmět technika“…. To už ale moc v klidu nejsem. Jak oni ti novináři dokáží učitele pěkně naštvat a veřejnost proti nim poštvat. Všechny

tři články jsou poněkud mimo realitu a zbytečně útočí na pedagogický stav. A nejen to. Věřte, že u další řady učitelů je to poslední kamínek, který bude znamenat jejich odchod ze školství. Učitelé opravdu nejsou upíři a ani zastaralý přístup není ve školách pravidlem. Mimochodem, když chce někdo zavést nový předmět do škol, měl by objasnit 4 základní stavební kameny. Kde najdeme kvalifikované učitele pro daný předmět? Kdo bude financovat materiál? Kde se předmět technika bude učit, když většina škol už dávno dílny nemá? Na úkor jakého předmětu techniku zavedeme? Již nyní mají totiž děti předmětů příliš mnoho a jsou ve škole většinou do čtyř hodin. Dopadne to jako s inkluzí. Dobrý úmysl bude zcela zhacen.

Sedmá hodina na hodinách právě odbila a začínáme řešit zahájení ústních závěrečných zkoušek. Tady vše snad klapne (a jak se později ukázalo, tak také ano a super byl i výsledek, neboť všichni žáci uspěli).

Následuje několik telefonů, kde řeším, jak zvládnout rozšíření domova mládeže, který je plný, a přesto jsme nedokázali uspokojit 50 dalších zájemců. Konečně se rýsuje řešení. Ještě to ale bude těžké  jednání o financování tohoto řešení.

Hodiny už ukazují něco po osmé hodině a přijíždí kamion, který nám přiváží nové pece. Vykládáme u zadního vchodu pět palet a čekáme na stěhovací firmu. Začíná mi být horko. Uplynula další půlhodina a firma nikde. Žhavím telefon a doháním majitele. Auto visí v dopravní zácpě u Mladé Boleslavi. Jak jinak? Okolí Boleslavi je natolik rozkopané, že je třeba vyjet o hodinu až dvě dříve, aby člověk přijel do cíle jen s malým zpožděním. Inu, co naplat? Čekáme, až stěhováci dorazí. Čekající firma, která má pece zapojit, i elektrikář začínají být nervózní. Konečně, hurá! V půl desáté se objevuje auto za školou. Jenže. Radost je jaksi předčasná. Stěhováci vystupují a hned nás zpraží. Je jich poněkud málo. Dva dnes nedorazili do práce. Nějak se to ale bude muset zvládnout. Jedna pec váží cca 300 kg, druhá 330 kg a pošturmujeme s nimi do třetího patra. To bude fuška.

Náhle však přichází totální sprcha. Zjišťujeme, že pec neprojde dveřmi. O šest centimetrů…. Hledáme další řešení, jenže….Bočním vchodem by to sice šlo, ale hned za ním jsou dveře, které jsou ještě menší. Tudy to nepůjde. Polévá mě beznaděj. Zbývá jen hlavní vchod. S nadějí se přemisťujeme k hlavním dveřím školy. Jedná se o historické dveře, které jsou staré stejně jako škola – 110 let. Bereme do ruky metr a ….Ne, to opravdu ne. Chybí tři centimetry. ☹

Budeme muset otevřít celé křídlo, které však nikdo „milion“ let neotvíral. Zkouší to nejdříve pan školník, následně i já s kolegou, zástupcem ředitele školy. Nic, křídlo se ani nehne. Po hodině boj vzdáváme a voláme mistra zámečnického řemesla.

Nejlepší zámečník Boleslavska přijíždí a moří se s letitým zámkem. Jenže ouvej. Ani on zámek nerozchodí. Konstatuje, že musí jet vyrobit jiný paklíč. Elektrikář už to vzdává a odjíždí na stavbu. Slibuje, že přijede odpoledne. Jsem rád, že nám s tím vůbec úplně neseknul a že mě neuškrtil či neprobodl. Modlím se, aby vůbec ještě někdy přijel.

Rozbalujeme pece a opět upadám do šoku. Nová pec má jiný rozměr vstupu plynové hadice. Tak tohle bude problém. Sháníme plynaře, který by nám vypomohl. Po několika telefonech se konečně domlouváme, že přijede druhý den ráno.

Vrací se zámečník a opět se půl hodiny moří se zámkem. Konečně. Klikla cvakla, dvéře letí, …. O berličce hnáty křivé, hlas vichřice podoba…. Ne, polednice nevchází, ale povedlo se nám konečně ve dvanáct hodin a několik minut otevřít školu natolik, že se můžeme pokusit pece vynést tři patra. 300 kilo v pěti lidech. Uffffff….

Půl druhé je tu a nejhorší je za námi. Pece jsou na dílně. Znáte to pořekadlo? Když se něco …tak pořádně. Elektrikář přijíždí a zapojuje elektrickou pec. Chystáme se na zapojení vody a odpadu. Nééééé, fakt už ne. Opět nějaký jiný rozměr. Školník rychle odjíždí do instalatérských potřeb. Tam však zjišťuje, že tento rozměr se u nás nedělá. Rvu si poslední zbylé vlasy na hlavě. Jdu si pro lano, nabíjím revolver a přemýšlím o utopení…..

Sháníme instalatéra. Když všechny postupně prosím, že potřebujeme malou práci ale rychle, účastně chápou, nicméně nikdo nemůže. Inu, nezbývá než si nějak pomoci sám. Připojení vody a odpadu tedy nechávám na další den. Dnes už to fakt nevymyslím. Domlouváme se s firmou, která bude pece instalovat, že budeme pokračovat zítra ráno.

Patnáct hodin a patnáct minut. Usedám v ředitelně a otevírám poštu. “Kriste pane, odpusť hříchy hříšnici. Div, že smrt mě neovane, ejhle tuť…..výkazníci.” Je to tu opět. Výkaz SET, neboli sběr dat o plánech na příští školní rok. Zvolávám: „Za co, pane bože, za co???“ Proč stejné údaje musím vyplňovat další instituci? Vždyť toto jsem v jiných tabulkách vyplňoval úřadu práce před pár dny. Úřad práce data předává základním školám. Pane ministře Plago, zde leží důkaz toho, že děláme zbytečnou byrokracii.

Usedám tedy k výkazu a do šesté hodiny vyplňuji a vyplňuji. Hlídám čas, protože na sedmou ještě jedu „vyučovat“ kytaru na sportovní kurz oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika. Ještě že alespoň ti žáci jsou fajn a že závěr pracovního dne poklidně plyne při táborových písních. Slunce zapadá. Loučím se s žáky a kolegy a odjíždím domů. Tam se ponořím do bazénu a alespoň chvíli relaxuji.

Tak zítra zase, školo milá…..čeká mě další vzrušující den. ?