Před pár hodinami se přehoupl rok s devatenáctkou na konci do minulosti. Začínáme žít ten s magickými dvacítkami. Ano, začal rok 2020.  V našem školním přání přejeme všem lidem, aby to byl rok pohádkový. Tedy alespoň takový, aby v něm vždy vše nakonec dobře dopadlo. Přejeme též všem, aby se plnily jejich sny i tajná přání.

Je fajn mít sny a přání. Tak jako jsem měl já sen, když jsem nastupoval na Karmel. Sen, který se mi sice pomalu, ale přeci jen plní. A já věřím, že se i splní. Věřím v něj, a každým dnem za ním mířím. Kdysi dávno o mně kdosi řekl, že jsem buldok. A věřte, jsem. Mým snem je řídit školu, která bude moderní, a i nadále neustále se vyvíjející.

V posledním roce se o školství hodně mluví a píše. Velmi často se však vyjadřují rádoby odborníci, tedy lidé, kteří nemají pedagogické vzdělání nebo ani nikdy žádnou třídu či školu nevedli. Lidé, kteří mají načtené některé názory, a těch se drží jako veš. Jenže skutečnost je mnohdy jiná, složitější, namalované floskule velmi často v praxi nefungují. Skutečnost není ani tak špatná, jak se nám snaží média nastínit. Pojďme se podívat na vývoj naší školy v posledním desetiletí.

Když jsem nastoupil do školy na posvátném posledním nádvoří boleslavského hradu (kde se nachází i pramen živé vody), našel jsem školu s klasickými tabulemi, křídou a povětšinou i s klasickou výukou (čest světlým výjimkám). Prostředí nepřívětivé nemohlo uspokojit dospívající, kterých bylo v žákovských škamnách pomálu. Bylo třeba přijít s vizí, která by celou školu proměnila. A tak se i stalo. Některé zastaralé obory jsme zrušili a otevřeli jsme nové, progresivní. Dnes v naší škole máme tak plno, že výuku dělíme na dopolední a odpolední. To nás samozřejmě těší.

Nejvýznamnější novým oborem je samozřejmě Předškolní a mimoškolní pedagogika. Obor, který patří k nejnáročnějším, není-li vůbec nejnáročnější. Na druhou stranu přináší spoustu krásných okamžiků – různá hudební či divadelní vystoupení, sportovní úspěchy a v neposlední řadě úspěšný Muzikál z Karmelské střední, který letos bude mít již čtvrté pokračování. Všichni vidíme, jaký je nedostatek učitelů, i proto jsem rád, že přispíváme k tomu, aby se dětí vůbec měl kdo ujmout.

Po dnes již proslulém oboru Cukrář jsme otevřeli i obor Pekař. Oba obory mají velkou perspektivu. Pro tyto obory jsme vycházeli z uspořádání v zemích na západ od naší republiky. Tam v každé i malé vesničce najdete nejen mateřskou a základní školu, ale i pekárnu či cukrárnu. U obou oborů vychováváme budoucí odborníky, kteří lidem nebudou dobroty rozpékat, ale budou je dělat z těch nejlepších surovin a čerstvé každý, každičký den. Rádi bychom se dopracovali k tomu, že jednou bude nejen na Boleslavsku ale i v dalších okolních „okresech“ v každé vsi malá či větší pekárna a cukrárna. Mimochodem, všiml jsem si, že v každém hypermarketu v okolí, který má svoji pekárnu, pracují naši absolventi. ? Každým rokem investujeme do naší školní cukrářské a pekařské dílny a do školních obchodů velké finanční prostředky. Neustále inovujeme prostředky, ale i modernizujeme výuku. Musím říci, že již nyní jsem na náš odborný výcvik velmi hrdý.

Postupně modernizujeme také obor Aranžér. Za pár dní začneme pro tento obor budovat obrovskou půdní vestavbu, kde žáci najdou od září svůj nový „domov“. I pro tento obor zařizujeme inovativní vybavení – plotter, 3D tiskárnu, stroje pro potisk různých předmětů. Žáci mají k dispozici i speciální učebnu zaměřenou na počítačovou grafiku. Věřím, že je připravíme pro další z moderních praxí například v reklamních studiích.

Stále více posouváme i obor Obchodník. Teoretickou výuku čím dál tím více posouváme do praktické roviny. Chceme, aby naši žáci byli připraveni co nejlépe na praxi. Obchodníky také více zaměřujeme na automobilový průmysl, který je v našem regionu důležitý. Od probíhajícího školního roku jsme pro ně navíc nachystali velkou změnu. Ve třetím ročníku budou moci vykonat závěrečné zkoušky a získat tak výuční list. Studium následně zakončí maturitní zkouškou ve čtvrtém ročníku.  

Poslední náš obor Informační služby jsme v uplynulém roce rozdělili. Žáci si mohou vybrat ze dvou prestižních zaměření – Cestovní ruch či Knihovnictví. I zde jsme posunuli výuku do praktičtější roviny, žáci se učí organizovat zájezdy, velké akce jako například Karmelské slavnosti, což je největší Středočeská gastronomická soutěž. Vedou exkurze a pracují s nejmodernějším knihovnickým programem.

Jak vidno, všechny obory se významně vyvíjejí, proměňují, modernizují. Stejně tak i podmínky pro jejich výuku. A to nejen pro praktickou výuku. Každá naše učebna je dnes vybavena multimediálně a je špičkově ozvučená. Všechny prostory školy jsou zasíťované, žáci mají svoji wi-fi. Žáci se pohybují v podnětném a přívětivém prostředí, sedí na polstrovaných židlích a ve škole mají několik posezení pro regeneraci. Mají k dispozici i posilovnu či taneční sál. Výuka se velmi zřetelně posunula od frontální (dnes tolik kritizovaná, přesto i ona je nutná) ke skupinové, projektové, k práci s textem, s chybou a k dalším moderním metodám.  Prostě pokud novináři a rádoby odborníci tvrdí, že školy stagnují, předkládám zde jasný důkaz toho, že tomu tak není.

Těší mě, že jsme opět získali řadu ocenění. Přesto…. Daleko více mě hřeje na srdci, že naši žáci se chovají kultivovaně, že se z nich stávají dobří odborníci. Že na ně slyším chválu z jejich pracovních míst. Mám radost, když vidím vývoj našich žáků. Těch žáků, kteří přicházejí do prvních ročníku ze základních škol. A přiznejme si, ne všichni žáci přicházejí jako úspěšní a sebevědomí lidé. Naše škola však takové lidi vychovává, dává jim šanci poznat úspěch. A to je nejvíc. Jsem hrdý na náš pedagogický sbor, který samozřejmě není dokonalý, ale který se snaží připravit pro vysoké školy dobré studenty a pro pracovní život ty nejlepší odborníky. Absolventy, kteří s pokorou nastoupí do zaměstnání a zažijí další úspěšné dny. Na všechny ty, co jednou budou vzpomínat na to vše, co jim naše škola dala. Na všechny ty, které člověk potkává ve školách, v pekárnách a cukrárnách, na úřadech či v obchodech a kteří se na člověka hezky usmívají a rádi vzpomínají.

Krásné dny. Štefan Klíma