Žákyně, žáci, maminky, tatínkové a všichni ostatní, před pár okamžiky jsme zakončili první pololetí školního roku 2023/24. Bylo to pololetí náročné, s řadou akcí a s mnoha hezkými chvílemi – rozhodně bych nikdy neřekl, že se u nás ve škole nic nedělo.

Myslím, že dlouhá léta budeme vzpomínat na mnoho dní z tohoto pololetí. Ať už to bude některá z odborných soutěží, nebo mnoho akcí v Mladé Boleslavi.

Maturitní ročníky „odpálily oslavy“ stužkovacími večírky. Letos obzvláště povedenými. Vzdělávací „oslavou“ můžeme nazývat i jazykovou stáž v Anglii.

V prosinci jsme připravili program pro několik tisíc návštěvníků Sboru českých bratří pod názvem „Karmel jde do Betléma“. Všichni jsme sice byli promrzlí, ale těšil nás zájem diváků a snad i trošku zahřál potlesk, kterým se nám odvděčili. Mimochodem, strhali jsme všechny myslitelné rekordy – před pár dny dosáhla sledovanost videí z této akce 2 milionů diváků! Neskutečné. To je největší pochvala pro všechny vystupující a pro všechny pomocníky (kameramany, novináře, barmany a další z naší školy). A samozřejmě je to velké potěšení pro všechny zaměstnance školy, kteří se na akci podíleli. Díky kolegyně a kolegové, žákyně a žáci. Stálo to za to.

Většina tříd v prosinci zvládla vyjet do zahraničí v rámci projektu „Vánoce v Evropě“.

Šestého ledna jsme opět potěšili davy lidí organizací „Tříkrálového průvodu“ a „Novoročním koncertem“. Ten bude možná památný. Sbor českých bratří „praskal ve švech“, majitel musel dokonce prvně otevřít balkóny, a i tak stáli další lidé venku na náměstíčku před sborem a naslouchali zpěvu našich žáků.  

Překonali jsme i mnoho těžkých chvil – například přehrávky budoucích paní učitelek, několik kontrola… A vesměs úspěšně! Paráda.

Našly se i chvíle, kdy jste (jsme) možná skřípali zuby a školu či školství proklínali. I mě některé situace mrzely a štvaly. Vím, je to těžké, ale nemohu vyhovět všem a ve všem, vždy musím myslet na dlouhodobý prospěch školy. Také musíme některé chvíle „překousnout“, protože škola jako je naše, je náročná na organizaci. Musíme naši školu řídit tak, abychom využili proud, který nás (celou společnost) unáší a kormidlovat tak, abychom vše ustáli. Také mi není příjemné nejít přímočaře a striktně za našimi cíli. Jenže ono to prostě nejde. I slavní vojevůdci některé bitvy prohráli, aby následně slavili vítězství. Překonejme některá nepohodlí a pojďme společně za našimi cíli i s tím, že občas budeme muset ustoupit, zatočit či přibrzdit. Pokud ta cesta bude ale stále vpřed, věřím, že je to cesta správná.  

Jsem rád, že jsme ustáli v uplynulých pěti měsících všechny „bouřky“, nebudeme si nic nalhávat, nejsou jen dny zalité sluncem. Každá nesnáz ale člověka posílí!

Moc mě ale těší to, že většina žáků se v naší škole cítí dobře – je to vidět na jejich tvářích, úsměvech, očích… a na výsledcích.

Kolegyně, kolegové, zaměstnanci, děkuji, že jste. Že vše děláte pro své žáky, že žijete pro svoji školu. Vaše práce je společností nedoceněná. Vedení školy si té vaší každodenní těžké práce váží!

Žákyně a žáci, věřte, vážíme si toho, jací jste. Že chápete, že škola není kolbiště. Naše škola je totiž „společný projekt učitelů a žáků“. To platilo a platí stále. 😊

Chtěl bych poděkovat i rodičům, na které se mnohdy zapomíná. Jsme rádi, že své potomky podporujete.

Do druhého pololetí vám všem (žákům, zaměstnanců, rodičům) přeji hodně energie a sil, pevné zdraví a co nejvíce dní, kdy slunce bude zářit ve vašich myslích.

Hezký zbytek dne. Štefan Klíma, ředitel školy